Příběh charrů

Z GuildWars2.cz Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Charrové byli kdysi primitivní stvoření, plná vzteku s jediným cílem, vládnout. Bojovali se vším, co je ohrožovalo – a to i mezi sebou – toto brutální období přežili vytvořením přísné hierarchické společnosti. Nesourodé, divoké a nezávislé warbandy byly sjednoceny pod jediným vůdcem, Khan-Urem, a zlatý věk vlády Charrů započal.

Již jim nestačivalo jejich území. Jednotní Charrové se rozšířili na sever od své vlasti a na jih, do země na východ od Shiverpeak Mountains. Charrové si podmanili nebo zničili všechny, kteří se jim odvážili vzdorovat na “jejich” území.

S vládou, nicméně, přišly nevyhnutelné problémy. Kvůli vnitřním svárům, bezohlednému se hnaní se za mocí a brutálním mstám, hrozil rozpad této, jinak bezpečné, říše. Pouze silná osobnost, Khan-Ur, udržela tuto divokou a, ano, stále primitivní rasu, jednotnou.

Jediná skutečná hrozba pro Charry byla hadí rasa Forgotten, která sídlila v Crystal Desert daleko na jih. Ale díky horám dělícím jejich země od těchto Forgotten, pokračovali Charrové s vládou v severních zemích. A jak Forgotten odtáhli, zavoláni do služby nějakou jinou silou, přestali ohrožovat Charry.

Poté přišli lidé, přivedeni bytostmi zvanými bohové, kteří byli nepřáteli Charrů od počátku věků. Lidé se klaněli a ctili tyto bohy a na oplátku dostali magii, kterou Charrové nikdy předtím neměli. Tato povýšenecká rasa se šířila jako mor po celém kontinentu, a Charrové brzy čelili opravdové výzvě jejich nadvlády, ohrožené lidmi.

Zatlačeni zpět v první válce proti lidem, byli Charrové nuceni vzdát se zemí, které se staly městem lidí – Ascalonem. Neohrožení, a teď skutečně jednotní proti společnému nepříteli, Charrové připravili hořkou odplatu, majíc v úmyslu spálit všechno, při jejich návratu. Nicméně, při plánování jejich útoku, zasáhla jejich říši tragédie. Khan-Ur byl zavražděn. great_northern_wall

The Great Northern Wall

Do dnešního dne nikdo neví, kdo ho zavraždil, zda byla za vraždou některá z legií, nebo ji provedli lidé, či jejich mocní bohové. S jeho smrtí, nicméně, legie znovu padly do konfliktů a chaosu. Děti Khan-Ura se hádaly mezi sebou a nakonec rozdělily říši, ve svých marných pokusech uplatnit titul Khan-Ura a znovu získat kontrolu nad všemi legiemi Charrů.

Lidé plně využili této doby nejednotnosti, vybudovali Great Northern Wall – obrovskou zeď na obranu svých nově získaných zemí. Potrvá generace než Charrové uvidí tyto země znovu.

Jak čas ubíhal, Charrové byli zatlačováni dál a dál na sever, a lidé začali stavět osady za touto barikádou, hluboko v Charrském území. Lidé zvýšili své nároky a pojmenovali jejich země Ascalonem, a roztříštění Charrové je nemohli nijak zastavit. Zeď tvořila překážku, přes kterou se Charrové nemohli dostat, a tak se museli spokojit s nájezdy proti Surmii a dalším severním Ascalonským táborům.

Čtyři dědicové Khan-Ur založili čtyři vrchní legie a pojmenoval je po svých warbandech- Železná Legie, Plamenná Legie, Krvavá Legie a Popelová Legie. Vedoucí představitelé těchto legií zachovali jejich rodinné příjmení, jako je Flamebringer, Ashclaw, a Ironstrike hlásající své prvenství v legii.

Nebyl zde žádný skutečný Khan-Ur po více než tisíc let. Ačkoliv někteří se o to pokusili, žádný Charr nebyl schopný držet korunu více než pár let, rozhodně ne dost času, aby upevnil titul nebo vytvořil novou linii. Každý z nich byl svržen krátce poté, co provedl smělé tvrzení. Charrové nepřijímají žádného vládce, který není dost silný, bránit svůj trůn.

Vypráví se, že před časem lidí Charrové neměli bohy, neměli žádnou představu o božských bytostech s větší silou, než měli oni sami. Znali Melandru, a dokonce měli legendy, které popisují, jak stvořila svět. Ale pokud neměly tyto bytosti být uctívány, bylo nutné s nimi bojovat a pokud je to možné, zničit je. Přesto, když Charrové viděli člověka uctívat bohy, připsali vítězství lidí této síle. Jen s takovou silou na jejich straně mohli lidé porazit Charry.

Takže, v zájmu boje s lidskou hrozbou, Charrové hledali své vlastní Bohy. Dvě stě let před událostí, známou jako Searing – dobytí a vypálení Ascalonu charry, se Burnt warband, vytvořený Plamennou Legií, vydal do zemí Hrangmerova vulkánu (v lidském jazyce “Jaws of Oblivion”). Po jejich návratu, warband prohlašoval, že našel bohy pro Charry. gdc2010charrshaman

Charrský shaman

Horliví, za novým cílem a naplněni pýchou, členové Plamenné Legie přísahali věrnost těmto novým bohům, přesvědčili nebo ničili každého, kdo stál v cestě. Jedna po druhé, legie Charrů spadaly pod kontrolu těchto “bohů” a jejich šamanů, a Charrové se konečně naučili novou magii, nový způsob ničení jejich lidských nepřátel na jih od Great Northern Wall.

Na konci, se šamani ze znesvářených legií v tajnosti setkali, sjednotili jejich rozdíly, a přísahali, že jednotky každé legie budou následovat tyto nové bohy. Jako jeden se vrátili do jejich měst, a přesvědčili své lidi k uctívání Titánů.Všichni souhlasili až na jednu charrku jménem Bathea Havocbringer. Tato hrdinka, jejíž síla a schopnosti válečníka z ní dělaly velitele Krvavé Legie, bojovala proti tomuto rouhání a byla zabita šamany, popravena jako oběť pro nové bohy.

Vzhledem k neposlušnosti Bathey vznikla nová pravidla, všechny ženy z její legie a v krátké době i všechny ženy mezi charry, byly odstraněny z warband a armád, donuceny k plnění úkolů v domovech a městech legionářů.

Když Charrové znovu zaútočili na Ascalon, bylo to s veškerou zuřivostí, proti svému osudu. S Magickou relikvií známou jako “Cauldron of Cataclysm”(“Kotel Záhuby”), šamani vyvolali kouzlo Titánů a provedli rituál Searing. Vypráví se, že kouzlo Kotle bylo starší než samotní Charrové, starší dokonce než zaznamenaná historie, a kované starověkými bytostmi, které upadly do spánku a klidu.

Šamani důvěřovali moci Titánů a drželi vládu nad legiemi Charrů. Devastace, kterou způsobili v lidském království dala Charrům výhodu, na kterou čekali tisíc let. S kotlem svolali šamani obrovské krystaly které padali z nebe na jejich nepřátele, které rozbily obranou zeď .

Jeden z vůdců Plamenné Legie v té době, Bonfaaz Burntfur, pobídl útok proti Wallu, vedoucí šamany v další ukázce jednoty. Charrové zaplavili Ascalon, obsazovali města a vesnice a zotročovali lidi, kteří měli tu smůlu, že jim padli do rukou.

Oblehání Ascalonu trvalo více než dva roky, než lidští hrdinové porazili Titány a tím prokázali že jsou méně než bohové. V tuto chvíli se svatá válka proměnila v okupaci. Šamani se snažili udržet legie pospolu, slibujíc jim vítězství i bez magie Titánů.

Navíc k jejich problémům, lidský odpor trval, jak silní hrdinové mezi Ascaloňany bránili proti Charrské okupaci Ascalonu. Charrové utlačovali lidi do doby než jim zůstala jediná pevnost, Ascalon City.

Po více než třicet let, Charrové a Ascaloňané bojovali, v okolí města. Vedoucí stárnoucím králem Adelbernem, lidé bojovali statečně, ale nakonec zdi Ascalonského města padly a Charrové vtrhli do samotného města. Přesto, okamžik jejich konečného vítězství, byl zmařen lidskou magií.

Přestože Charrové si stále nejsou jistí, jaké kouzlo Adelbern vyvolal v době své porážky, ti co se pohybovali v okolí města viděli plamen tvaru meče, sestupující z nejvyší věže, který se přehnal ulicemi města a zdevastoval útočníky. Jakmile tato vlna žáru zmizela, duchové poražených Ascaloňanů vystoupili, pozvedli zbraně a Charrové byli nuceni opustit město.

Ascalon City nebylo nikdy znovu obsazeno, a duchové Adelbernových jednotek se potulují zemí do dnes, bojujíc proti starodávnému nepříteli na každém kroku. Král sedí na trůně v troskách města, v jeho přízračné podobě vydává rozkazy a příkazy pro armádu duchů mrtvých. Charrové získali kontrolu nad Ascalonem, ze své domoviny na severu, až dolů k pohořím na okraji Crystal Desert na jihu, ale Ascalon City se navždy vyhnulo jejich nadvládě.

Během této doby okupace, Charrové dostali cennou lekci: mohli dobýt a udržet území, a to i bez bohů. Stejně jako podvodů ze strany Šamanů a jejich otroctví Titánům. Naučili se zlořečit, nadávat a ničit ty, kdo by se prodal nějakému pánu, bůh nebo ne.

Pyre Fierceshot, hrdina z lidu Charrů, se stal ikonou této svobody několik let po pádu Titánů. Ale jeho vzdor šamanům byl jen první rána z mnoha, které nakonec rozbily šamanskou kontrolu nad legiemi. Šamani však zoufale hledají nové bohy pro obnovení své pozice, stabilizovat jejich sílu a umožnit si, aby se znovuchopili vlády kterou ztratili.

Pravé povstání začalo zhruba o 40 let později, když Pyrova vnučka, Kalla Scorchrazor, svrhla nadvládu Plamenné Legie, do té doby ještě uznávající šamany. Její spojenci se k ní připojili na pláních Golghein v konečné bitvě proti šamanům.

Ten den, samiččí válečnice udeřila za svůj lid, stejně jako její pohlaví. Kalla zaplnila bojiště s ženami, které v utajení cvičily po celé generace, vzpírajíc se šamanskému příkazu zůstat doma. Toto účinně zdvojnásobilo počet Charrských spojeneckých armád proti šamanům a změnilo vývoj války. Šamanům nezbylo než se vzdát nebo být vyhlazeni. Měli dovoleno žít, protože jejich kouzla byla užitečná, ale nikdy by jim nebylo umožněno ovládat Charry.

Dnes, o něco více než 250 let po jejich prvním útoku na Great Northern Wall, Charrové stále čelí hrozbě Ascalonských duchů, stejně jako přírodním nebezpečím. Obsadili však většinu zemí na východ od Shiverpeak, postavili své pevností tam kde kdysi stály lidské. Jedna z nejsilnějších, Iron Citadel postavená na troskách města Rin stojí ochranitelsky, dohlížejíc nad strašidelnými zeměmi. Odtud, Charrové můžou jednoho dne znovudobýt Ascalon City. Dokončit dobývání které začalo v dávných dobách.